Login

Dolina pěti jezer (Dolina Pieciu Stawow Polskich) se řadí k těm z nejnavštěvovanějších míst ve Vysokých Tatrách. Od Zakopaného je co by kamenem dohodil a navíc dobře dostupná, alespoň část ve které se nachází Morskie Oko a Czarny Staw pod Rysami. Její druhá část s vodopádem Silawa, jezery Prziedni Staw Polski, Wielki Staw Polski a Czarny Staw Polski je již hůře dostupná. Na internetu naleznete různé hodnocení obtížnosti. Jestli někdo uvádí, že je obtížnost lehká, tak buď vědomě lže, byl jen u Morského oka, nebo je to borec co vylezl na střechu světa bez kyslíkové masky nejmíň10x... K pravdě je nejblíže web tatry.sk, který uvádí střední obtížnost trasy. Já ji taky (vzhledem k tomu, že se u turistických trás uvádí dělení do tří stupnů obtížnosti) hodnotím tím středním. 

Potkali jsme cestou rodinku s malými dětmi (starší klučina tak kolem 10-ti, holčička pak kolem 6-sti). Paní v kleče na kolenou, opírajíce se o lokty a stěží popadajíce dech, hrozicí manželovi rozvodem od stolu a lože za jeho výběr "výletu". Druhou skupinku mužů, ve které chlap snad o 20 let mladší než já, byl na konci sil už v polovině stoupání úbočím od Morského Oka na hřbet Opaloneho Wierchu. (Chlapi se zřejmě solidárně vrátili k Morskému Oku, protože jsme již neviděli ani jednoho z nich).
To "rodinka" byla statečnější (smekám před tou paní), jelikož jsme je ještě zahlédli ze hřbetu Niedźwiedź procházet sněhové pole ve žlabu mezi Opalonym Wierchem a Niedźwiedźem. A pak jak dorazili k Prziednemu Stawu Polskemu. Odtud pro ně už nebylo návratu. Měli jen dvě možnosti tou první, chodník kolem vodopádu Siklawa, tou druhou vrtulník HS... jiná možnost nebyla. Jestli paní slezla kolem Siklawice tak se před ní skláním. A myslím to úpřimně. Sám jsem před tímto výšlapem hledal informace o trase, ale nenašel žádnou objektivní (hodnotím je poté, co jsem to sám prošel). 

 Pár informací 
Dolina Pieciu Stawow Polskich sbírá vodu z hřebenu tvořícého státní hranici mezi Slovenskem a Polskem se štíty Rysy, Mengusovský štít, Čubrina, Hrubý štít, Kotolnica a Hladký štít. Voda se pak zadržuje právě v pěti jezerech (odtud název Dolina Pieciu Stawow Polskich). Potoky a bystryny pak vtékají do říčky Biela Voda.

Schronisko Pięciu Stawach je v provozu celoročně.

Siklawa
 Voda z jezer Prziedni Staw Polski, Wielki Staw Polski a Czarny Staw přepadáva přes práh Stawiarski a vytváří největší vodopád o výšce cca 70m. V době tání sněhu je poměrně hojně zásobený vodou.

Przedni Staw Polski
je pleso, kolem kterého prochází modrá Tz. spojující Morskie Oko s dalšími třemi jezery v Dolinie Pieciu Stawów. Hladina jezera je ve výšce 1668m.n.m. Jezero dosahuje hloubky 34,6m. Nemá vlastní odtok, a tak přes Maly Staw Polski doplňuje vodou Wielki Staw Polski.

Wielki Staw Polski 

je nejdelším (asi 1km dlouhým) a nehlubším (asi 80m) tatranským jezerem a co do hloubky druhým nejhlubším jezerem v Polsku. 

Zadni Staw je nejvýše položeným jezerem v Polsku (1890m.n.m.)

Morskie Oko
je největším jezerem v Tatrách má rozlohu 34,93 ha a maximální hloubku 50,8 m. Nejstarší zprávy o Morském Oku pocházejí z roku 1575. Turisticky významným se stalo už v 19. století a první chata zde byla postavena v roce 1836. (zdroj wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Morskie_Oko tam naleznete další informace z historie.)
Pleso je ledovcového původu, leží v dolině Rybího potoka, obklopené mohutnými štíty. Díky cestě je dobře dostupné i pro kočárky, cyklisté však mají zákaz (chvála bohu...)

Czarny Staw pod Rysami 
leží nad Morským Okem ve výšce 1579m.n.m. Dosahuje hloubky 76m a je tak druhým nejhlubším jezerem v Tatrách. Jezero má kulatý tvar a je uzavřené výraznou skalní hradbou vytvořenou ledovcem. Nad jeho hladinou se pne vrchol Mengusovské Kazatelnice. V roce 1836 byl na severozápadním břehu postaven kříž odlitý z tatranského železa.

Wodogrzmoty Mickiewicza
Vodopády se skládají ze tří větších kaskád a dvoch menších. Výška se pohybuje od 3 do 10m. Nacházejí se na potoku Roztoka, hned vedle asfaltové silnice, a tak jsou dobře dostupné (první část). 

Info o trase (aby jste měli představu o tom co Vás čeká)
Vlastní trasa okruhu začíná na parkovišti Palenica Bialczańska. Z placeného parkoviště je možno se vyvézt koňským zápřahem až k rychlému občerstvení pod Morským Okem. Vřele doporučuji využít tuto možnost. Pěšky jsme šli z parkoviště k Morskému Oku loni na podzima cesta je strašně nezáživná. Jdete pořád asfaltkou, prakticky nulové výhledy. Jediné co stojí za pozornost jsou Wodogrzmoty Mickiewicza. Jde vlastně o tři kaskádovité vodopády. První je vidět hned z cesty.
Koníky vám ušetří poměrně dost času a hlavně nudnou cestu. Od rychlého občerstvení pokračuje dál kamenita dobře schůdná cesta až k chatě u Morského Oka. I když není hlavní sezóna je zde lidí jak...

Od Morského oka se vine úbočím hřbetu Opalony Wierch modrá turistická značka. Chodník je hodně strmý, překonáváme vysoké sklalné stupně. Na několika místech je potřeba pomáhat si rukama. Doporučuji kavalitní obuv a dobré turistické hole.

Po vystoupání na vybíhající hřbet Opaloneho Wierchu následuje náročný sestup do žlabu, ve kterém jsou ještě zbytky sněhu (začátek června) a následný strmý výstup na druhý výběžek Opaloneho Wierchu. Pak se zase prudce sestupuje k chatě u Przedniho Stawu Polskeho. Zde je opět možnost se občerstvit. 

Od chaty vedou dvě značky, modrá Tz pokračuje dále kolem jezera k rozcestí se zelenou a černá (ta vede úbočím a prý je náročnější, vyhýbá se vodopádu Siklawica, dole se pak připojuje k zelené). Pokud chcete jít kolem vodopádu, musíte po modré a na rozcestí odbočit vpravo na zelenou. Sestup kolem vodopádu je skutečně hodně strmý, skály jsou mokré a kluzké, zbytky sněhu, ještě více stěžují sestup. Buďte maximálně opatrni. V dolní části je pak už cesta celkem pohodová a spíše lehká. Vyjdete zpět na asfaltovou silnici u Vodopádu Mickiewicze. Pak je to už jen kousek na parkoviště do výchozího bodu.

Statistika z navigace: 

  • Celková délka trasy: 24,9km (z toho cca 7km "koňmo")
  • Doba cesty (čistý čas chůze): 7h 41min
  • Doba zastávek: 1h 38min
  • Průměrná rychlost pohybu: 3,23km/h
  • Max. nadmořská výška: 1743m.n.m.
  • Výstup: 946m

Profil trasy
siklawa

GPX ke stažení

Trasa je tak jak ji zaznamenala navigace. Je třeba počítat s možnou nepřesností, případnými "odskoky", zvláště v místech s horším příjmem družicového signálu. Mít dobrou papírovou mapu nikdy neuškodí :-))))

Dostupné soubory:
Siklawa-Dolina pěti jezer
(0 hlasů)
Datum 2017-06-12 Velikost souboru 932.67 KB Stáhnout 83 Stáhnout


Galerie

čtvrtek, 08 březen 2012 10:43

Vodopády Satiny

 Řeka Satina rodící se pod Lysou horou vytváří na své pouti mnohé peřeje a vodopády, za kterými jsme se vydali. Svoji pouť začneme na parkovišti Satina bus. Vydáváme se od rozcestníku po žluté značce asi tak 1km směrem k místu nazvanému - U korýtka. Žlutá značka pokračuje dál na Lukšinec, kde se připojuje k červené vedoucí na Lysou horu.

Bohužel k vodopádům nevede žádná značka a nebýt informační tabule s popisem, tak bychom ani nevěděli, že tam jsou… Takže u sloupu se státním znakem a nápisem „přírodní památka“ vstupujeme do lesa a po příkrém svahu sestupujeme na skalní plošinu nad vodopádem a pak ke korytu Satiny. Bohužel kolem řeky nevede žádná stezka a tak se neda projít kolem. Je to škoda protože Satina v tomto úseku vytváří mnohé vodopády (i když jen do 3m) a peřeje. Mírně zklamaný odcházíme.

Pokračujeme po žluté (výstup je středně náročný) k hospodě u Velíčků, kde si dáváme čepovanou kofolu a jdeme dál. Nechceme pokračovat ve výstupu na Lysou a tak pod Lukšincem opouštíme žlutou značku a po silnici sestupujeme kolem jízdárny a hotelu P. Bezruče zpět do výchozího bodu. Délka trasy je cca 6,5km.

Unikátní skalní koryto, jež je považováno za nejdelší (cca 1 km) a nejtypičtějčí pro moravskou část Karpat. Nacházejí se zde četné vodopády (s výškou do 3 metrů), peřeje, kaskády a zajímavé skalní útvary zvané obří hrnce. Po obou stranách údolí Satiny, které je místy hluboké až 15 metrů, vedou zpevněné cesty. Samotná soutěska s vodopády je ovšem obtížně přístupná. Vodopády Satiny přímo navazují na přírodní rezervaci Malenovický kotel v masivu Lysé hory. Přírodní památka.

Další informace:

datum vyhlášení památky – 30. listopadu 2006

rozloha území – 8,76 ha

nadmořská výška – 495 až 580 m n. m.

přístupnost – kolem památky vede zeleně značená turistická stezka, samotná soutěska s vodopády je ale obtížně přístupná (Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy do budoucna počítá s vybudováním přístupových lávek a chodníčků)

doprava – nejbližší autobusová zastávka Malenovice-hotel Petr Bezruč (cca 0,6 km po zelené turistické stezce), nejbližší vlaková zastávka Frýdlant nad Ostravicí-žst. (cca 6 km po značených turistických stezkách)

parkování – prostorné parkoviště u hotelu Rajská bouda, poblíž autobusové zastávky Malenovice-parkoviště (dříve Satina-bus)

turistické informace – Informační centrum Frýdlant nad Ostravicí

Spadlé kmeny a vodopády
Pro území přírodní památky Vodopády Satiny je typická interakce spadlých kmenů odumřelých stromů s říčním korytem. Navršené kmeny v říčce Satině dávají vzniknout až 1,5 m vysokým vodopádům a vytvářejí tak působivé vodní scenérie. Tento jev je obvyklý pouze u zcela přirozených úseků říčních koryt s úplnou absencí lidských zásahů.

Geologie
Geologický podklad přírodní památky Vodopády Satiny budují flyšové horniny - pravidelně se střídající vrstvy pískovců s méně odolnými vrstvami jílovců. V dolní části toku převažují šedé až černé jílovce, v horním úseku pak převládají pískovce v podobě rozvolněných lavicovitých bloků.

Obří hrnce
V území přírodní památky Vodopády Satiny se v říčním korytě nacházejí zvláštní útvary nazývané jako obří hrnce. Jedná se o mísovité skalní prohlubně vymleté vířivým pohybem unášeného materiálu říčkou Satinou v méně odolných částech jílovců. Ke vzniku vodních turbulencí a různě velkých vírů v Satině dochází díky jejímu značnému sklonu. Celý proces vzniku obřích hrnců se odborně nazývá jako evorzně erozní činnost.

Vegetace a květena
Podél skalnatého koryta říčky Satina se díky špatně přístupnému terénu dochovaly lesní porosty s poměrně přirozenou dřevinnou skladbou. Nejhojněji jsou zastoupeny jedlové bučiny a druhově bohaté suťové lesy. Ve stromovém patře převládá buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies), který se zde v minulosti vyskytoval pouze ojediněle. V bezprostřední blízkosti toku a na skalnatých místech hojně rostou původní lesní keře jako rybíz alpský (Ribes alpinum), srstka angrešt (Ribes uva-crispa), zimolez černý (Lonicera nigra) a růže převislá (Rosa pendulina). Z dalších rostlinných druhů je nápadná především udatna lesní (Aruncus vulgaris), zákonem chráněná měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a ohrožená kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa).

čtvrtek, 23 únor 2012 09:15

Vodopády Merty

Turistické značení: Vernířovice | Kosaře - rozcestník po žluté|Zadní hutisko po modré | pak neznačený chodník úbočím nad říčkou Mertou až na cestu s modrou Tz | U Františkovy myslivny po modré Tz | Nad Malým kotlem, zelená Tz | Nad Malý Kotlem | Jelení studánka po zelené Tz|Čertová stěna | Kosaře |Verniřovice po žluté Tz.

Náročnost: V úvodní části je výstup nenáročný (asfaltová silnice, mírné stoupání). Po neznačeném chodníku kolem Merty je výstup středně náročný.  Od Jelení studánky následuje prudký sestup, obtížnost hodnotím 3 – náročný. Doporučuji kvalitní obuv!
Délka trasy: 15,5km

Popis trasy: Za posledním domem ve Vernířovicích na malém plácku (tak pro tři auta) můžete zaparkovat auto. Ušetříte tak asi 2km šlapání po asfaltu oproti zaparkování v obci. Jdeme kolem říčky Merta po žluté Tz, která kopíruje silnici. Od rozcestníku Kosaře dále pokračujeme po modré. Značka pokračuje dále po silnici, zatímco žlutá odbočuje mírně vpravo do lesa (po ni se vrátíme zpět), až k rozcestníku U Františkovy myslivny. My však máme v plánu trochu dobrodružnější výstup a tak značku opouštíme v místě prudkého ohybu (cesta se obrací téměř do protisměru). Těsně za mostem přes Mertu (po jejím levém břehu, když stojíte čelem proti proudu) je viditelná stezka jdoucí úbočím nad říčkou (možno stáhnout soubor GPX s trasou, kterou jsme šli). I ti co nemají navigaci se, nemusí obávat opustit značku, chodník je celou dobu jasně patrný a po úvodních asi 20m kde je potřeba přelézt pár spadlých stromů i velmi dobře schůdný. Naleznete jej i vyznačený v mapě KČT. Je škoda, že tudy nevede značka. Říčka Merta při svém průtoku dolinou vytváří řadu peřejí, líně se převaluje přes kameny, aby v zápětí zběsile uháněla kamennými koryty. Je zde nesčetně skalních prahů vytvářejících malé vodopádky. V závěru doliny je tok nejkrásnější. Nám se na mnohých místech líbil více než Bílá Opava, možná proto, že jsme nepotkali ani živáčka. Chodník vyúsťuje opět na lesní silnici s modrou Tz., po které pokračujeme až k rozcestníku u Františkovy Myslivny. Od rozcestníku nás pak zelená značka přivede až Nad Malý kotel a k Jelení studánce. Od studánky se začínáme vracet zpět po žluté Tz. Chodník se klikatí v prudkém svahu mezi Jelením hřbetem a Břidličnou horou. Je potřeba bedlivě sledovat turistické značení. V jedné části je chodník kvůli spadlým stromům jen obtížně průchodný, jeden dokonce podlézáme po čtyřech.  Přitom by stačilo vzít pilu a těch pár stromů proříznout a trasu tak zprůchodnit, jenže kdo by to udělal, když z toho žádný peníz nekápne. Dalším místem, kterým procházíme je Čertová stěna podle mapy místo s dalekým rozhledem, opak je však pravdou, díky stromů bránicím ve výhledu. Z tohoto místa pak už jen jdeme lesem až do výchozího bodu.

Co by Vás mohlo zajímat:
Říčka Merta
 pramení v Hrubém Jeseníku na jihovýchodním svahu Vřesníku (1342 m) v nadmořské výšce 1240 m. Teče převážně jihozápadním směrem. Protéká Vernířovicemi, Sobotínem a Petrovem nad Desnou, kde se zleva vlévá do řeky Desné na jejím 17,0 říčním kilometru v nadmořské výšce 360 m. (zdroj: Wikopedie)

Vernířovice - První písemná zmínka o obci pochází z roku 1558. Tato hornická osada spolu s dalšími obcemi po dlouhých 400 let zásobovala železné hutě v Sobotíně kvalitními magnetitovými rudami. Železářské výrobky proslavily tuto oblast po celém světě. Vernířovice jsou přitažlivé nejen pro turistiku a rekreační sporty, ale i pro milovníky starých důlních děl a minerálů. V okolí jsou zbytky štol a jam po kutání rudy.

čtvrtek, 23 únor 2012 10:24

Vodopády Bíle Opavy

Dnešní výlet začneme v Karlové Studánce, kde můžeme nechat zaparkované auto. Z parkoviště vyjdeme po značeném chodníku, který nás asi po jednom kilometru přivede 
 k „budce“ správy CHKO. Zde začíná naučná stezka, která nás provede údolím Bílé Opavy. Údolí je od roku 1963 přírodní rezervací a rozprostírá se na ploše 280 ha.

Máme na výběr ze dvou směrů kolem toku Bílé Opavy nebo chodníkem úbočím nad bystřinou. My volíme první možnost a vyrážíme po zelené značce, která nás vede přímo po břehu říčky. Trasa nás vede údolím, ve kterém Bílá Opava překonává mnohé peřeje a tu a tam menší či větší vodopády. Na několika zastaveních naučné stezky se můžeme seznámit s přírodními zajímavostmi i s geologickým vývojem lokality. Nenáročný výstup nás přivede až k cíli naši cesty, kterým je velký vodopád Bílé Opavy vysoký 7,9m. Bystřina tímto vodopádem a navazujícím peřejemi překonává výškový rozdíl 16m.

Nad vodopádem přicházíme k rozcestí, ze kterého můžeme pokračovat dál na Praděd nebo sestoupit po chodníku vedoucím úbočím nad tokem Bílé Opavy zpět do výchozího místa. My volíme druhou možnost a vracíme se zpět. Sestup je nesmírně pohodlný a nenáročný.

Trasa je vhodná pro mírně zdatné i rodiny s většími dětmi. Dá se projít mírným tempem za asi tři hodiny.

Další informace 

Bílá Opava je část jihovýchodního svahu Pradědu s pramenným tokem Bílé Opavy, romantickým, hluboce zařízlým skalnatým kaňonem s vodopády a unikátními porosty rozvolněných horských smrčin. Území, náležející k okresu Bruntál, bylo pro své pozoruhodnosti vyhlášeno za přírodní rezervaci, jež zaujímá 220 ha. Podél horního toku říčky vede naučná stezka, přístupná z Karlovy Studánky nebo v opačném směru od chaty Barborky.

Zajímavosti přírodní rezervace:

Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu v nadmořské výšce 1260 metrů. Po třinácti kilometrech ústí u Vrbna do Střední Opavy. Na několika kilometrech nejhořejšího úseku potok tvoří peřeje, kaskády a vodopády. Právě tímto úsekem vede Naučná stezka Bílá Opava. Dravá říčka Bílá Opava zde vymlela hluboké a rozervané koryto s obrovskými balvany, mezi nimiž si razí cestu dravá voda.

Údolí Bílé Opavy je geneticky cennou lokalitou s porosty určenými pro sběr osiva horského smrku. Pro tento typ smrku je charakteristické za větvení téměř až k zemi, deskovité uspořádání větví, široké náběhy bází větví a kuželovitý až sloupovitý habitus - všechny tyto morfologické zvláštnosti zvyšují odolnost vůči extrémním sněhovým podmínkám. Nejen kvůli výskytu této formy smrku zde byla vyhlášena v roce1963 rezervace. Předmětem ochrany jsou rovněž subalpínské květnaté nivy jihovýchodního svahu Pradědu, prameništní vegetace, vegetace přípotočních niv a skalnatých svahů a hlavně autochtonní lesní společenstva mající převážně charakter pralesa. Četné bystřiny a vodopád Bílé Opavy jsou významným hydrogeologickým jevem.

Naučná stezka Bílá Opava: Úvodní tabule naučné stezky je umístěna na odbočce ze státní silnice z Karlovy Studánky na Vidly a končí u chaty Barborky. Trasa naučné stezky je totožná se žlutě značenou turistickou cestou. Na návštěvníky čeká překvapení v podobě obtížné turistické stezky, místy vytesávané ve skále, náročné stoupání a překrásné výhledy na vodopády. Milovníci přírody, kteří si vyrazí brzy po ránu, mají velkou šanci narazit na vysokou zvěř či na kamzíky, popásající se kolem potoka, či zahlédnout skorce vodního, lovícího v potoce. Ti, kteří dávají přednost flóře, mohou obdivovat typické jeřábové smrčiny pralesovitého charakteru s havézí česnáčkovou (Adenostylles alliariae) a papratkou alpinskou (Athyrium distentifolium) v podrostu. Náročný výstup spojený s překrásnými výhledy je dlouhý dva a půl kilometry. V zimě je naučná stezka pro turisty uzavřena.

středa, 22 únor 2012 09:27

Rešovské vodopády

v Doma

Stranou hlavních dopravních cest se uprostřed lesů v podhůří Jeseníků ukrývají jedny z nejhezčích vodopádů na našem území.

Nejsou nejvyšší, nejmohutnější ani nejznámější, mají však vždy dostatek vody a lze je navštívit kdykoli v roce. Východiskovým bodem k jejich návštěvě se stane obec Rešov. Auto zaparkujeme na parkovišti vedle restaurace (autobusová zastávka je hned vedle) od, které vede turistická značka do údolí řeky Huntavy, která vytváří pře svém průtoku soutěskou řadu kaskád a vodopádů. Vydáváme se prudkým klesáním po červeně značeném turistickém chodníku směrem k Rešovským vodopádům vzdáleným 1,5km. Výrazné klesání nás přivádí k rozcestníku Fialův mlýn. Odbočíme vpravo do lesa a zhruba po 400m chůze kolem řeky jsme u vodopádů. Řeka Huntava se zde prodírá kaňonovitou soutěskou a vytváří množství kaskád a vodopádu. Nejkrásnější zážitek však budete mít, když se vydáte dál až nad vodopády. Chodník vede průlomem Huntavy z obou stran sevřený skalními stěnami. Místy se prochází po dřevěných lávkách, místy je nutno překonat skály. Nad vodopády se roklina více rozestupuje a mi pokračujeme asi 100m po zelené značce k Čertové stěně pod, kterou je přístřešek. Po krátkém odpočinku se vracíme zpět stejnou cestou.

Náročnost 
V úseku od rozcestníku po Fialův mlýn prudké klesání, na zpáteční cestě jedeme zase do kopce, k vodopádům mírné stoupání nebo rovinka, zbývající část vede kluzkým místy na průchod náročným kamenitým terénem. Středně náročná trasa

čtvrtek, 01 březen 2012 09:56

Nýznerovské vodopády

v Doma

Tenhle tip na výlet nás zavede k Nýznerovským vodopádům nebo také vodopádům Stříbrného potoka. Auto můžeme zaparkovat parkovišti asi 1km vzdáleném od vodopádů. Z parkoviště vyrážíme po modré značce, která kopíruje asfaltovou silnici a je vhodná i pro dětské kočíky. Po prohlídce vodopádů pokračujeme kolem Stříbrného potoka po zelené značce.

Turistická značka zpevněné lesní cestě klikatící se romantickým zalesněným údolím a nabízí pohledy na nesčetné peřeje Stříbrného potoka. Trasa je nenáročná, i když jdeme pořád do mírného kopce. Po 1,5km přicházíme do Stříbrného údolí, kde je posezení s přístřeškem. Litujeme toho, že se musíme vrátit a nemůžeme pokračovat dál, chceme ještě navštívit Jeskyni na Pomezí. Příroda zde působí nedotčeným dojmem a potkáváme jen tu a tam turistu. Určitě se sem ještě vrátíme, ale již na delší dobu…

Pár slov o vodopádech

Vodopády vytváří Stříbrný potok protékající romantickou kaňonovitou soutěskou se skalními prahy a kaskádami. Jde o soustavu několika vodopádů a peřejí. Najdeme je 2 km jihozápadně od Nýznerova a 5 km západně od Žulové nad soutokem Stříbrného a Bučínského potoka. Nejvyšší stupně jsou 3 metry vysoké. Vznikly na prahu, tvořeném odolnější horninou - žílou amfibolického gabra. Díky poměrně vysokému průtoku jsou Nýznerovské vodopády nadmíru působivým přírodním jevem. Přístup k hornímu stupni je opatřen schody. V roce 1968 byly vyhlášeny za chráněný přírodní výtvor.

čtvrtek, 17 říjen 2013 10:07

Vodopád na Poniklém potoce

Popis trasy: Poniklý potok na své pouti zpod Vozky vytváří radu peřejí a kaskád. Zavedu vás k jednomu z nejhezčích vodopádů Jeseníků (spolu s vodopádem na Borovém potoce jsou podle mě nejhezčí).

Na konci osady Annin Kouty je u silniční závory malý „plácek“ kde je možné zaparkovat auto, právě zde začne naše putování. Vyrážíme po silnici k soutoku Hučivé Desné a Poniklého potoka, zde je i rozcestník se žlutou Tz. Odbočujeme vlevo na silnici vedoucí kolem Poniklého potoka a stoupáme dále jeho údolím. Myslím, že tuhle část trasy není potřeba nějak zvláště popisovat, musíte se neustále držet potoka. Cestou míjíme řadu peřejí, kaskád i malý vodopádek (ten hlavní asi 2m vysoký je dále proti proudu). Po zhruba 2km přicházíme právě k tomuto skalnímu prahu. Samotný vodopád je ze silnice dobře viditelný a neměli byste ho minout. Sestup do koryta potoka pod vodopád je dost prudký a vyžaduje opatrnost a dobrou obuv. Odměnou je vskutku hezké místo pro oddech ve stínů stromů a chladu táhnoucího od padající vody.

Po delší zastávce pokračujeme dále po silnici proti proudu potoka. Výstup není nijak zvlášť náročný, 
i když cesta neustále stoupá a na úseku 7km překonává výškový rozdíl kolem 400m. U lovecké chaty Vilibaldka stoupání končí. Od chaty jsou dostupné vrcholy, Klínová hora a Spálený vrch. Zde cesta končí a dále vede jen chodník do údolí Hučivé Desné. Musíte přijít až k chatě a u dřevěného posezení těsně před chatou se dát vpravo. Pěšina je celkem dobře patrná a později se změní v chodník, který vás provede po vrstevnici poměrně náročným terénem. Lemují jej prudké srázy do kamenných strání, v jednom místě se prochází přes dřevěnou lávku (jinak neprůchodné). Orientačně nikterak náročné, vypadá to, že chodník je udržovaný lesními dělníky, kteří jej využívají.

Od rozcestníku v údolí Hučivé Desné jdeme po zelené Tz až téměř do Sedla pod Vřesovkou, kde odbočíme na žlutou Tz a začneme sestupovat zpět do výchozího bodu. Tenhle úsek již nepotřebuje další popis.

Soubor trasy ve formátu GPX:

Vodopád na Poniklém potoce OBLÍBENÉ
(0 hlasů)

Datum 2015-01-23 Velikost souboru 337.26 KB Stáhnout 415 Stáhnout

Profil trasy

ponikly potok

Zajímavosti a postřehy:

Spálený vrch (1313 m) je vrchol v Keprnické hornatině. Je tvořen dvěma vrcholy severním vrcholem a severozápadním. Z vrcholu jsou omezené rozhledy do okolí.

Klínová hora je vedlejším hřebenem Spáleného vrchu. Leží jižně až jihovýchodně. Hřbet Klínové hory spadá do soutoku Poniklého potoka a Hučivé Desné. Vrchol poskytuje částečné výhledy. Oba vrcholy jsou zalesněny, takže rozsah výhledů se bude postupem času spíše zmenšovat.

Populární

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain