Login

úterý, 04 říjen 2016 12:24

Vršič - Slovinsko

v Venku

 Mezi Kranjskou Gorou a Trentou nalezneme nejvýše položený horský průsmyk ve Slovinsku. Přes sedlo Vršič (1611m.n.m.) se v serpentinách vine silnice spojující obě údolí. Je jich skutečně dost, ve směru od Trenty 50 a od Kranjske Gory 24. Z malého parkoviště na vrcholu stoupání je to jen kousek k Tičarjevu domu, kde se můžete občerstvit. Místo je za hezkého počasí jako stvořené k zastávce a relaxaci. 
Vršič je vhodným výchozím bodem pro výstup na vrcholy Mala Mojstrovka a Jalovec.  Především pro rodiny s dětmi je velmi populární nenáročná cesta s panoramatickými výhledy na vrchol Slemenova Spica.

Po štěrkové cestě kolem Tičarjeva domu stoupáme do mírného kopce směrem k Poštarske koči. Hned nad chatou je vyhlídkové místo vzdálené asi 100m. Dostanete se k němu velmi lehce, nejde přehlédnout chodníčky stoupající kolem koči do kopečka. Rozhled je hezký, vidíme okolní vrcholy, údolí Trenty. Někde v dálce se ukrývá V. Vršovec (1856m.n.m.) a V. Tičarica (1893m.n.m.). Když své oko zaměříte jihozápadním směrem spočine na několika dvoutisícovkách - Rob Velike Dnine 2234m.n.m., Travnik 2378m.n.m., Zadnja a Velika Majstrovka 2366m.n.m.. Málem na dosah ruky je na východ Prisojnik 2547m.n.m.

Pár informací 
Vršič je malý nenápadný "kopeček" nad průsmykem. Dobře a lehce dostupný.

Info o trase (snad trošičku pomůže k představě o tom co Vás čeká) 
Celá trasa vede po nezpevněné, štěrkové cestě. Samotný Vršič (asi 200m od Poštarske koče) je dostupný poměrně strmím chodníkem. Jinak nenáročné. 
Sedlo je možné využít i jako výchozí místo pro výstup na Prisojnik. Jde, ale náročnou zajištěnou cestu (ferratami) vyžadující odpovídající výbavu.

Statistika z navigace: 

  • Celková délka trasy 3,9km
  • Doba cesty (čistý čas chůze) 1:10
  • Max. nadmořská výška 1741m.n.m.
  • Výstup 175m

Profil trasy
vrsic

GPX ke stažení
Trasa je tak jak ji zaznamenala navigace. Je třeba počítat s možnou nepřesností, případnými "odskoky", zvláště v místech s horším příjmem družicového signálu. Mít dobrou papírovou mapu nikdy neuškodí :-))))

Dostupné soubory:
Vršič OBLÍBENÉ
(0 hlasů)

Datum 2016-10-21 Velikost souboru 356.63 KB Stáhnout 128 Stáhnout

Galerie

úterý, 09 únor 2016 15:12

Izvir Tolminke a Cerkev Javorca

v Venku

V lůně vrcholů Mahavšček, Tolminski kuk v mokřadu planiny Pod Osojnico se poklidně rodí řeka Tolminka.

Vytváří ji hned několik nepojmenovaných pramenů jeden přítok Dobrenješčica. Hlavní pramen je vlastně mokřad přímo u chaty.

Po procházce Tolminskými koryty usedáme do auta a vydáváme se na další místo, které chceme v tento den navštívit, pramen řeky Tolminky a kostel Javorca. Po příjezdu do místní části Zatolmin - Ravne  se dostáváme do místa, kde se už i tak, úzká silnice stáčí dál k posledním domům a naše cesta se ještě více zužuje a mění na lesní. Nejdříve váháme a zvažujeme nechat auto u malé kapličky. Moc se nám nechce pouštět cestou, na které se dvě auta nevyhnou. Příkré strmé a hluboké srázy tak trochu straší... Nakonec mě přesvědčila v další jízdě ještě 7km dlouhá nezáživná pouť lesní cestou, kterou bychom museli zdolat. Nebylo tak strašné, a musím konstatovat, že po několika denním ježdění, mi už žádná silnice nepřišla úzká :-))). Bude to asi tím, že zde  vládne přirozená ohleduplnost, když je třeba jeden zůstane stát, aby druhý projel, není problém kousek couvnout, zajet více do lesa, prostě řešení se vždy najde.

Od místa, kde jsme nechali auto silnička pokračuje dál až k salaši. Pak začíná tu mírný, tu příkřejší výstup po chodníku klikatícím se úbočím skalního masívu Osojnica, výstup otvírá výhledy směrem na údolí Tolminky a okolních vrcholů. Obcházíme vrchol Železje a vstupujeme na Planinu pod Osojnico. Samozřejmě jako na všech (asi) planinách i zde se pasou kravičky. Nikdo je nehlídá, dělá si každá co chce... :-))). Po pár metrech přicházíme k malé chatě na okraji mokřadu, ze kterého Tolminka vytéká. Zase drobně prší a tak se na chvíli ukrýváme pod střechu ke svačině.

Stejnou cestou se vracíme zpět. Jelikož si nemůžeme nechat ujít možnost převozu přes Tominku na lanovce poháněné vlastní silou, číháme na odbočku směřující na planinu Na Prodih. Povedlo se nám ji neminout, a tak scházíme k říčce a jezdíme přes řeku snad tisíc krát... Vracíme se pak k autu. Ještě neodjíždíme, ale stoupáme po panelové cestě asi 1 až 2km do poměrně prudkého kopce ke kostelu Javorca. Jestli Vás do těchto míst zavedou toulavé boty, nevynechejte tuto úžasnou památku. Nejsem milovníkem historie ani necestuji po památkách, ale tohle stojí za to, a přeji vám, aby jste měli hezké počasí a mohli si ji užít. Ne jako my v kapucích a s deštěm.

Pár informací 

Cerkev Javorca (kostel Javorca):
Vysoko nad korytem řeky Tolminka se zvedá dřevěná svatyně - kostel Sv. Ducha v Javorci. Zasvěcený je padlým Rakousko-uherským obráncům Tolminského bojiště na Sočské frontě (1915-1917). V roce 2007 byl zařazen mezi kulturní památky evropského významu. Patří k jedné ze zastávek podél historické stezky, která spojuje památky 1. světové války na území Horní Soče. Nad vchodem je nápis: "Tato památka byla postavena během války členy 3. horské brigády, bojové jednotky 15. sboru, na počest a památku svých druhů, kteří zde padli. Postavená v období od 1. března do 1. listopadu 1916." 

Budovu navrhl vídeňský malíř a divadelní scénograf Remigius Geyling. Stavbu vedl maďarský poručík Géza Jablonszky. Kostel postavili zruční vojáci. Spodní část a stěny jsou z kamene, zatím co vrchní část je z modřínů.
Z terasy před kostelem je úžasný pohled na masívy Tolminsko-Bohinjskych hor. Nad vchodem je zvonice se slunečními hodinami, císařský erb. Exteriér je také zdoben erby 20 provincií, které tvořili Rakousko-Uhersko.

Interiér kostela je tvořen dřevěnými deskami uspořádanými tak, aby tvořili stránky knihy popsané jmény padlých vojáků. 2564 záznamů je uspořádáno podle vojenské hierarchie. Vojáci položili své životy v okolních bitevních polích a pohřbeni jsou v Loče u Tolminu. (Číslo 2564 jsem našel na internetu, nevím nakolik je správné, na deskách je podle mě více záznamů a nakonec i správce, nebo průvodce, nám říkal, že jen čechoslováků v bojích padlo více jak 7000).

V kostele se platí vstupné je 2EUR, háže se do kasičky, takže může přispět i větší částkou stejně jako my, tento nádherný kostel si to zaslouží. Měli jsme štěstí, jelikož v době naši návštěvy měl být kostel ještě uzavřen, otvírá se na hlavní sezónu. Mimo sezónu jen o víkendech a svátcích. Klíč je, ale možno vyzvednout TIC Tolmin.

Zdroj:
Dolina Soče 
I feel Slovenia 

Info o trase (pro představu o tom co Vás čeká)
Úzkou lesní silničkou můžete zajet autem až na místo, které slouží jako parkoviště pro návštěvníky kostela. Nejde však o žádné parkoviště. Ušetříte tak cca 7km pěšky.

Trasa není nijak moc náročná, chodník se klikatí v přijatelném stoupání až k pramenu.

Ke kostelu vede panelová cesta, stoupání je poměrně prudké.

Statistika z navigace: 

  • Celková délka trasy: 13km
  • Doba cesty (čistý čas chůze) 3h. 25min.
  • Doba zastávek 1h 30min. 
  • Max. nadmořská výška 717m.n.m.
  • Výstup 523m

Profil trasy
pramen tolminky javorca

GPX ke stažení
Trasa je tak jak ji zaznamenala navigace. Je třeba počítat s možnou nepřesností, případnými "odskoky", zvláště v místech s horším příjmem družicového signálu. Mít dobrou papírovou mapu nikdy neuškodí :-))))

Pramen Tolminky OBLÍBENÉ
(0 hlasů)
Datum 2016-02-10 Velikost souboru 533.68 KB Stáhnout 342 Stáhnout


Galerie

středa, 05 srpen 2015 14:21

Vodopád Kozjak - Slap Kozjak

v Venku

 Počasí se rozhodlo, že vrcholky hor nechá opět ukryté v mracích. Je zamračené, "visí tomu nohy". Nemá cenu v tomhle počasí stoupat do výšin za dalekými rozhledy, a tak volíme náhradní plán. Jdeme omrknout vodopád Kozjak. Nenáročná trasa začíná u kamenného mostu. Napoleonův most je z roku 1895. Chodník vede proti proudu řeky Soči, tu a tam se otevřou výhledy do kaňonu, který si vodní tok za tisíciletí vyhloubil. Řeka je skvělým místem pro rafting. Ostatně když jedete autem proti proudu, z Kobaridu směrem na Bovec a Trentu, potkáte nespočet nástupních míst, která jsou určena právě pro vodáky. Cestou ke Kozjaku vidíme i několik jeskyní, které zde zůstali po první světové válce. Zhruba po dvou kilometrech začíná chodník stoupat proti proudu říčky Kozjak. Klikatí se ve stínů stromů a je zde i několik míst určených k odpočinku (stůl, lavice). Závěrečná část vede přímo korytem potoka a nakonec jdete po dřevěném chodníku upevněném na skále ve výšce asi 2m na potokem. Po ostrém ohybu se ocitnete v místnosti, které jakoby scházel strop. Prostor je sevřen ze všech stran skalním masivem, ze kterého se na protější straně řítí voda. Panuje zde tma a chlad. V horkých letních dnech zde musí být úžasně. Vodopád je skutečně moc hezký, rozhodně se mi více líbil než vodopád Savica, u kterého jsme byli loni.

Pár informací (snad užitečných)

Jako výchozí místo můžete zvolit placené parkoviště (automat) přímo naproti kempu, hned za Napoleonovým mostem. Nebo nechat auto u obchodu Planinka cca 100m po pravé straně před mostem (když přijíždíte z Kobaridu), zde je to zadarmo a můžete si rovnou i nakoupit. Ceny jsou zhruba na úrovni Mercatoru.

Jestli budete fotit, rozhodně doporučuji vzít si stativ.

Slap Veliký Kozjak je největší a také neznámější z vodopádů na potoce Kozjak. Říčka se vlévá do řeky Soče. Jako levostranný přítok pramenící pod vysokými hřebeny Oblega brda (1957m.n.m.) a Krčnice (2142m.n.m.). Vytváří ho několik menších potoků asi nejznámější je Muhrank, který protéká přes Držniške Ravne.  Kozjak vyřezává soutěsky a padá přes šest vodopádů, z nichž nejznámější je Veliki Kozjak. Své snadné dostupnosti vděčí za to, že se stal jednou z největších atrakcí Kobaridu. Potok vyhloubil tmavou jeskyni, které se zřítil strop. Na dne je nádherně čistá modro-zelená laguna, napájená vodou z 15-ti metrů vysokého vodopádu.První čtyři vodopády jsou těžko přístupné a nevedou k nim značené stezky.

Info o trase (doufám, že pomůžou k představě o tom, co Vás čeká)

Nečekejte žádná překvapení, trasa je skutečně nenáročná, vhodná i pro malé děti.

Statistika z navigace: 

  • Celková délka trasy: 5,9km
  • Doba cesty (čistý čas chůze): 1,5h. (vycházkové tempo)
  • Max. nadmořská výška: 262m.n.m.
  • Výstup: 112m

Profil trasy

GPX ke stažení
Trasa je tak jak ji zaznamenala navigace. Je třeba počítat s možnou nepřesností, případnými "odskoky", zvláště v místech s horším příjmem družicového signálu. Mít dobrou papírovou mapu nikdy neuškodí :-))))

Slap Kozjak - vodopád Kozjak OBLÍBENÉ
(1 hlas)

Datum 2015-08-05 Velikost souboru 224.1 KB Stáhnout 402 Stáhnout

Galerie

středa, 01 červenec 2015 07:54

Krnské jezero

v Venku

Obloha nevěští nic dobré, je pod mrakem, zatím ale bez deště. Já tomu říkám, že: "venku tomu visí nohy". Stejně balíme baťůžky, svačinu a vyrážíme. Náš plán je autem dojet k Domu dr. Klementa Juga v Lepeni, kde by měla být možnost vozidlo zanechat na parkovišti. Úzká silnička kolem potoka Lepenjica vede nahoru do údolí a končí u Domu dr. Klementa Juga v Lepeni. Důkladná příprava a vložení gpx souřadnic všech míst ze, kterých budeme vycházet, do navigace se vyplatilo. Přijíždíme až na malý plácek (parkoviště) u Domu dr. Juga, který slouží jako restaurace a ubytovací zařízení.

Pár informací

Info o trase

Galerie

Naložíme batohy na záda a vyrážíme chodníkem směr Krnské jezero. Chodník se klikatí lesem, řekl bych, středně prudkým stoupáním. Počasí se změnilo, "nohy se spustili", začali přeháňky. Naštěstí neprší moc, chvíli prší, chvíli ne, a tak stačí jenom vodě odolná bunda. Cesta lesem neposkytuje žádné výhledy, ale za to je příjemná a v případě slunečního počasí půjdete pořád ve stínu.

Výstup k jezeru se zdá nekonečný, pořád jen les a les, jezero nikde. Chodník vystoupá do jakéhosi průsmyku a pak začne klesat. Jdeme kolem "měrky sněhu". Sloup, na kterém je vyznačená výška sněhu v uplynulých letech. Některé čísla jsou úctyhodné... U rozcestníku volíme sestup k chatě, je otevřená i když tu panuje čilý stavební ruch. Nechce se nám sedět a poslouchat hrčení míchačky, tak procházíme a nabíráme směr k jezeru. 

Míjíme salaš a konečně se začíná otvírat údolí sevřené okolními vrchy. Zbývají poslední stovky metrů a my přicházíme na břeh Krnského jezera. Obloha temná, nevlídná, místo sluníčka a ležení u vody, začíná silně pršet. Tak jenom pár fotek, jen proto aby byl důkaz, že jsme tam byli. Celou cestu jsme nic nejedli, svačina měla být u jezera s nohami namočenými v průzračné vodě. Hlad je veliký, a tak nezbývá nic jiného, než zalézt do díry (nevím jestli to byl nějaký bunkr, nebo bůhví co), ale neprší nám do jídla. Jenom rychlá svačina a vydat se na cestu zpět. 

Déšť na chvíli ustal. Šlapeme rychle. V polovině kopce se přihnala silná bouře. Bundy nepromokly, ale cítím jak mi voda stéká po lýtkách přímo do bot. Za chvíli jsme od pasu dolu promočeni na kost. Když přicházíme k autu tak přestává pršet. Svlékáme mokré "hadry", z batohu taháme suché a převlékáme se. Původní plán byl, že zajdeme do "Domu.." na kafe, ale nemáme náladu. Jedeme rozdělat oheň v krbu a sušit a sušit...

Pár informací (snad užitečných)
Dom dr. Klementa Juga v Lepeni
Ve dvou restauračních místnostech je k dispozici 40 míst, barový pult; u stolů před chatou je 50 míst. Ubytovat se je možné v 8-mi pokojích s 38 lůžky. Toaleta, umývárna s teplou a studenou vodou je v domě a ve vedlejší budově. Restaurační prostory jsou vytápěny kamny.
Dům se nachází v nadmořské výšce 700m. 
http://www.slovenia.info/si/koca-planinski-dom/Dom-dr-Klementa-Juga-v-Lepeni.htm?koca_planinski_dom=29900&lng=1
GPS Northing (N) : 46,3041 
GPS Easting (E) : 13,6822 

Krnské jezero
V nadmořské výšce 1340m leží jezero ledovcového původu dlouhé 400m a hluboké 17m.
Během války byly do jezera vypuštěné malé ryby (Phoxinus Leavis - Střevle potoční). Jde o druh rozšířený po celé Evropě, žijící v potocích a chladných vodách štěrkových a kamenitých jezer. Tyto drobné rybky slouží jako potrava pro pstruhy, které zde žijí. Svahy jsou porostlé řídkou smrčinou. Jezero je uzavřené v kotlině na úpatí mohutných rozeklaných hor, které skýtají nádhernou podívanou při západu slunce. Bohužel jako tradičně nám počasí nepřeje a my si odškrtáváme další "prochcaný" den. Tak snad ten příští třetí rok, to už bude lepší.

Nedaleko leží Dupeljsko jezero, které je ale menší a není ani tak hluboké.

Info o trase (snad trošičku pomůže k představě o tom co Vás čeká)
Statistika z navigace: 

  • Délka trasy (k jezeru a zpět) 17,5km
  • Doba cesty (čas pohybu) 4h21min.
  • Max. nadmořská výška 1445m (průsmyk, pak se sestupuje k jezeru)
  • Výstup 839m

Profil trasy

GPX ke stažení
Trasa je tak jak ji zaznamenala navigace. Je třeba počítat s možnou nepřesností, případnými "odskoky", zvláště v místech s horším příjmem družicového signálu. Mít dobrou papírovou mapu nikdy neuškodí :-))))

Krnsko jezero - Krnské jezero OBLÍBENÉ
(0 hlasů)

Datum 2015-08-05 Velikost souboru 651.09 KB Stáhnout 420 Stáhnout

Galerie

pondělí, 29 červen 2015 07:56

Výstup na Krn

v Venku

Nad údolím řeky Soče ční do úctyhodných 2244m.n.m. Krn. Dosáhnout jeho vrcholu lze několika cestami. Z Drežnice vedou dvě cesty, které se pod Črnikem rozdělují, jedna je zajištěná cesta (ferraty), ta obchází Črník ze severní strany (u rozcestníku se dáte vlevo), zatímco druhá jej míjí jižní stranou a připojuje se pak k planinske poti začínající na Planine Kuhinja. Obě jsou bez ferrat. Další možností jak se dostat na vrchol je z Lepeny kolem Krnskeho jezera. Tuhle trasu je vhodné volit pro přechod. Je jedno, kterou trasou se vydáte, všechny jsou fyzicky hodně náročné. 

Relativně nejvhodnější je výstup z planiny Kuhinja. Planina je dosažitelná autem, jedno parkoviště je hned jak skončí asfaltová silnice a druhé cca 200m dál po štěrkové cestě přímo u Koči na planině Kuhinja. Výstup z planiny je náročný, po "vlastních" musíte překonat skoro 1.300 výškových metrů na vzdálenosti 6,6km. Na rozcestníku naleznete informaci o tom, že na vrchol byjste se měli dostat za 3h 30min. Jde o čistý čas chůze, bez zastávek. Údaj odpovídá realitě, doporučuji však přidat tak hodinku na zastávky. Zcela určitě budete fotit, doplňovat tekutiny, popadat dech :-)))), nebo jen tak se kochat okolní planinskou květenou, horami a kdo ví čím vším...

Auto jsme nechali na prvním parkovišti, pár metrů pokračujeme po štěrku a pak loukou k první brance. Vlevo míjíme Koču, ukrytou mezi stromy a vstupujeme první brankou na pastvinu. Planina je využívána k pasení krav. Chodník zpočátku stoupá mírně pastvinami, procházíme přes několik branek, několikrát křižujeme cestu vedoucí až k posledním domkům pod Kožljakem (chcete-li k salaším). Na pastvině u kraviček je poslední možnost kde se dá doplnit voda. Doporučuji! využít. Nemusíte mít obavy, jde o vodu z pramenů a "dočepujete" z kohoutku. Mimochodem chutná skvěle.

Pak se chodník začíná klikatit úbočím Krnu. Čím víc stoupáme, tím více se klikatí. Obchází vrch Kožljak, aby definitivně opustil pastviny a nabral to pravé stoupání k vrcholu. Procházíme kolem rozcestníku, kde se spojují stezky z Drežnice a Kuhinje, míjíme odbočku do Krnské škrbiny (jestli chcete jít na Krn přes škrbinu, musíte dávat dobrý pozor, abyste odbočku neminuli, je málo zřetelná, zarostla). S přibývající nadmořskou výško je trochu cítit řídnutí atmosféry, není to však nic dramatické. Po poctivém 2,5 hodinovém šlapání nás v nadmořské výšce 2186m přivítalo Gomiščkovo zavetišče. Malá plošina na skále pod vrcholem poskytuje dost místa pro malou chatu a řadu stolů s lavicemi. Chata byla otevřená (domácí nám pak říkal, že bývá otevřeno od půlky června do půlky září). Měli jsme štěstí, právě zahájili provoz, a tak po namáhavém výstupu přišlo dobré kafe vhod. Když budete chtít doplnit zásoby vody, musíte si ji koupit. Voda je dešťová, vhodná jen na mytí. Chata je zásobována vrtulníkem tak dva krát za sezónu.

Sluníčko se schovalo za mraky a při teplotě 13° bylo dost chladno. Schování do chaty moc nepomohlo, byla tam větší zima než venku, přišlo tedy na řadu převlékání do dlouhých kalhot a bunda. Od Gomiščkova zavetiště je nádherný rozhled na celé údolí řeky Soče od Tolminu až po Kobarid a Srpenicu, téměř celou jihozápadní část alp s pohořím Kolovrat na hranici s Itálií. Úplně lehce si umím představit, že bych tady proseděl ne jednu, ale několik hodin... Po kafíčku a svačince nám zbývá zdolat posledních pár metrů na samotný vrchol. Odcházíme právě včas, "provoz" postupně houstne a k chatě začíná z vrcholu sestupovat školní výprava...

Samotný vrchol ve výšce (oficiálně) 2244m  (podle navigace 2250m) je opatřen rozhledovou kovovou deskou. Máte tak pěkně přehled, kam zrovna míří vaše oko. V údolí pod námi je Krnské jezero, u kterého jsme před dvěma dny promokli až na kost. Z vrcholu volíme sestup po hřebenu do průsmyku Krnska škrbina a pak zpět na planinu Kuhinja po staré vojenské cestě (nedejte se zmást výrazem cesta. Ve skutečnosti jde o pozůstatky něčeho, co mohlo být chodníkem ne širší než 1m. Takže žádná cesta.). Cesty budovali vojáci v období první světové války a byly jen takové, aby po nich mohl projít kůň táhnoucí náklad. Za těch téměř sto let vzali za své... Nebylo by dovolené v Alpách, abychom alespoň jednou nesešli z cesty. Ani letos tomu není jinak, a tak věrní této zásadě, po sestupu z vrcholu ztrácíme značku. Navigace sice ukazuje, že bychom měli být asi tak o 10m výše, ale kašleme na ni. Scházíme ještě o asi 15m níže, kde si to šine skupinka mlaďochů po chodníku, který míjí vrchol Krnu a vede pod ním, ze škrbiny ke Gomiščkovu zavetišči. Jak zjišťujeme mlaďoši (tipuji, že jsou minimálně o 25let mladší, než já) jsou to Češi, kteří vyrazili z Lepeny kolem Krnského jezera. Takže místo po hřebenovém chodníku jdeme "spodem", ale jak se říká "všechny cesty vedou do Říma". 

Z Krnské škrbiny můžete po schodech vyrazit k pozůstatkům bývalých vojenských bunkrů. My nejdeme, místo toho začínáme sestup zpět na planinu Kuhinja. Rozcestník tvrdí, že potřebujeme 2a1/2hodiny na sestup. Stará vojenská cesta-necesta se pak napojuje na stejný chodník, kterým jsme stoupali nahoru k Gomiščkovu zavetišti. My, ale před napojením opustíme značku a scházíme vyšlapanou pěšinou přes pastviny. (Ušetří to možná jeden kilometr). Vyšlapaný chodníček se pak napojí na původní značenou trasu. Pak už zbývá jen dojí zpět na parkoviště, po náročném výstupu vyzout boty a pochválit se, že i v 52 letech to ještě šlape...

Trošku statistiky z navigace, snad k něčemu bude: 
délka trasy: 14km
celkový čas: 8h 49min.
čas pohybu: 5h 37min.
čas zastávek: 3h 12min.

Výstup z parkoviště ke Gomiščkovu zavetišči nám trval 4:06min s přestávkami na focení, pití a převlékání. Rozcestník udává 3:30min. čisté chůze, bez jakýchkoli zastávek. 

Profil trasy:
Profil trasy

 Trasa z navigace pro stažení

Krn OBLÍBENÉ
(0 hlasů)

Datum 2015-06-30 Velikost souboru 1.02 MB Stáhnout 436 Stáhnout

Nejlepší ubytování v jakém jsme do teď bydleli. Jsme turisté vyrážející na celodenní horské túry, a tak podmínkou pro výběr ubytování je možnost přípravy jídla. Tenhle apartmán, splnil vše, co jsme očekávali. Jde o dvě velké místnosti, koupelnu s wc. Ložnice, odhadem 20m2, je vybavená skutečně pohodlnou postelí, skříní, dvěma nočními stolky, malou komodou, stolkem se židličkami, pohovkou. Druhá místnost je kompletně vybavená kuchyň se spotřebiči. Nebudu je vyjmenovávat. Je zde velká rohová lavice se stolem a židlemi. Atmosféru dotváří funkční krb. My jsme jej využili dva krát. Jednou když jsme se vrátili od Krnského jezera promočení na kost a po druhé, večer před odjezdem, jen tak pro atmosféru. Samozřejmostí je velká koupelna s vanou. Apartmán se nachází v přízemí, okna vedou na venkovní terasu, kde je k dispozici lavice, stůl, židle a zavěšená houpačka. 

Dům, ve kterém se apartmán nachází je postaven (Drežniške Ravne) v nadmořské výšce 600m, na úpatí hory Krasji vrh, z terasy je tak nádherný výhled do údolí řeky Soče a protější pohoří Matajur. Majitelé jsou velmi příjemní, milí a pohostinní. Když si sednete na houpačku a mírně se vykloníte do prava, tak uvidíte majestátný Krn. Dobrým okem, nebo teleobjektivem či dalekohledem uzřete i Gomiščkovo zavetišče pod vrcholem.

Při příjezdu nás čekalo v lednici malé pohoštění v podobě rolády a zákusku. Rádi vám řeknou kam v okolí zajít, co stojí za vidění a pomůžou i v případě nějakého problému. Nám třeba s píchnutým kolem u auta.

úterý, 27 leden 2015 10:52

Vodopád Savica

v Venku

V sevření Jagrove skály (1516m.n.m,), Vrh Koritu (1664m.n.m.) ze západní strany a masívu Rigelj s Vrcholem Vrtec (1811m.n.m.) ze severní strany, najdeme Lopučniškou dolinu. Její uzavření masivem Komarča dalo vzniknout jednomu z Triglavských jezer, Černému jezeru (Černo jezero). Přirozený odtok vody z jezera není možný, a tak si voda našla cestu samotným masívem. V nadmořské výšce 971m.n.m. pak prorazila skálu, vytryskla na povrch a jako vodopád se řítí do údolí. Vodopád Savica je tvořen dvěma částmi, v tom vyšším padá voda do hloubky 78m a v tom nižším 25m. Vytváří tak jakési písmeno A.

Galerie

Mohlo by Vás zajímat

GPX trasa ke stažení

Naše trasa vede přímo z apartmánu Savica v Ukanci, kde jsme ubytováni, až k vodopádu. Červená turistická značka (ve Slovinsku jsou všechny trasy značeny červeně. Malá červená tečka v bílém kruhu se skutečně hledá těžko a hlavně v horách není vůbec těžké ji ztratit...) vede v tu mírném, jinde ostřejším stoupání, lesní cestou. Tak zhruba po 3km přicházíme na parkoviště, které je pod vodopádem. Zde je několik restaurací a informační centrum. Od Koči pri Savici stoupá cesta dál až k samotnému vstupu s pokladnou. Odtud je to ještě asi 1km. Chodník poměrně prudce stoupá, je udržovaný a kolem se nachází spousta odpočinkových míst. Tato část je celá uzpůsobená "zájezdovým typům", jednoduše na parkovišti vystoupíte z autobusu a v sandálkách si dojdete až k vodopádu. Dovolím si říct, že výstup zvládnete snad v každém věku. U samotného vodopádu je vyhlídková plošina s přístřeškem. Po schodech se dá sejít trochu blíže k vodní hladině, ale přístup k vodě je uzavřen zamčenou brankou. 

Byl jsem tak trochu zklamaný, očekával jsem přístup až k samotnému vodopádu. Vzhledem k poloze to, ale z bezpečnostních důvodů není možné, i když... Když se vydáte z parkoviště směrem k Černému jezeru, projdete most přes savici a asi po 50m u rozcestníku odbočíte vlevo do stoupání. Pak je třeba hlídat levou stranu. První odbočka vlevo vede do místa pod vodopád, tam kde voda dopadá, ale je třeba být značně opatrný. Kdysi byla trasa zajištěná lanem, nevím v jakém stavu to je teď, nešli jsme tam. Druhá odbočka vás přivede asi tak 2m nad "výtrysk" vody z podzemí. V tomhle místě "vyvěrá" vyšší větev vodopádu. Voda se pění a prudce padá dole. Je z tohoto místa omezený pohled do doliny Bohinjského jezera a vidíte i na vyhlídkovou plošinu u vodopádu. Je třeba dbát maximální opatrnosti, chybní krok a turisté na vyhlídkové plošině budou mít nezapomenutelný zážitek z toho jak se řítíte vodopádem na skaliská. Že to skončí smrtí je téměř jisté.

Pár fotek z místa nad vodopádem, kam se dostanete po neznačeném chodníčku. 

 

Od vodopádu Savica se vracíme stejnou cestou k našemu ubytování. Do večera daleko, a tak otázku co s načatým dnem řešíme jednoduše, okruhem kolem Bohinjského jezera. Chodník je značený a nenáročný. Většinou vede po vrstevnici úbočím masívu Komarča, s minimálními výstupy i sestupy. V době jarního tání sněhu stékající proudy vody vytvářejí kaskády a malé vodopády. V době naši návštěvy jsou však tyto koryta vyschlé. Lesní porost brání ve výhledech na jezero a jen tu a tam se rozestupuje. Ve Staré Fužině je břeh jezera upraven a louky slouží jako pláž. Jsou zde nejenom lavice se stoly, ale i mobilní WC. Všude je neskutečně čisto.

Mohlo by Vás zajímat

Bohinjské jezero leží v nadmořské výšce 525m. V nejhlubším místě dosahuje hloubky 45m, je 4,35km dlouhé a 1,25km široké čímž zabírá plochu 3,18km čtverečních. Za svůj vznik vděčí ledovci i tektonickému působení, je ledovcovo-tektonického původu. Když pomineme Cerknišské jezero, které je nestále, je Bohinjské jezero největším jezerem ve Slovinsku. Hlavním zdrojem napájejícím jezero je řeka Savica vytékající z Černého jezera. Je zajímavostí, že z Bohinjského jezera vytéká nejkratší řeka ve Slovinsku, a možná i na světě, Jezernice, která ani ne po 100m vtéká do Mostnice a jako Sáva Bohinjka pokračuje ve své pouti. Na severním okraji jezera se nachází větší množství krasových pramenů, nejznámější je Govic.

Ukanc - malá osada v horní (západní) části Bohinjského jezera. V písemných pramenech se poprvé objevuje v roce 1498. Obklopují ji vrcholy Komna, Pršivec a na jižní straně lyžařský areál Vogel. V osadě se nachází kemp a řada penzionů a privátního ubytování. Asi 1km od kempu je vzdálená dolní stanice kabinové lanovky stoupající k hotelu Vogel. Celý lyžařský komplex na horní planině je tak lehce dostupný.

Ribčev Laz - na východním břehu jezera Bohinj, u pramene Sava Bohinjka na morénovém náspu stojí gotický kostel s barokní zvonicí. První písemná zmínka je z roku 1464, kostel je však pravděpodobně starší. Spodní stěna byla vystavěna kolem svatyně, loď s románskými proporcemi byla dokončena kolem roku 1520 a gotický presbytář pak vznikl kolem roku 1400. Nakonec v 18. století přibila zvonice. Na zdech kostela můžete obdivovat zbytky fresek s výjevy ze života Jana Křtitele od Jernej z Loka. Před vchodem je velký malovaný obraz sv. Krištofa, dívajícího se směrem k obci a mostu.

Fresky v interiery jsou v několika vrstvách a pocházejí z různých časových období. Nejstarší vrstva je z počátku 14. století, dílo vytvořil neznámí mistr a zachycuje postavu Jana Evangelisty se šálkem jedu před Aristodemusem. V presbytáři se nachází obrazy od mistra Bohinj presbytáře. V mezižebří klenby kolem svorníků s Kristem vymaloval anděly se stužkami, symboly evangelistů a svatých. V lodi pak Mistr ztvárnil bolestnou legendu o Jákobovi, někdy kolem roku 1520. V přibližně stejnou dobu namaloval spodní pás presbytáře Jernej z Loka. V kostele jsou tři dřevěné oltáře z různých období 17.-tého století. Pocházejí od různých řezbářů. Gotický oltář z kostela je vystaven v Národní galerii v Lublani. 

Klíč od kostela se nachází v turistické kanceláři. V důsledku probíhajících restaurátorských prací nejsou prohlídky možné (2014), doporučuji ověřit v turistické kanceláři.

Trasa z navigace ve formátu GPX.

Vodopád Savica-Bohinjsko jezero OBLÍBENÉ
(0 hlasů)

Datum 2015-01-26 Velikost souboru 765.95 KB Stáhnout 512 Stáhnout

 

Galerie

úterý, 20 leden 2015 12:31

Vogel

v Venku

Po dvou dnech konečně přestalo pršet, jen oblohou vichr prohání mračná. Bereme na záda batohy a vyrážíme na dnešní výšlap.

Cílem je Vogel. Jeho vrchol od mořské hladiny dělí slušných 1922m. Ve svižném tempu zdoláváme první dva km k lanovce, která nás vytáhne k hotelu Vogel. Je postaven na okraji náhorní planiny s několika lyžařskými sjezdovkami, v nadmořské výšce 1500m. Díky počasí a časné hodině jedeme v kabině pouze čtyři. Kromě nás ještě jeden pár. Nejsou zde dámy v lodičkách ani kočárky... Jejich čas přijde později. Vůbec se jim nedivím. Lanovka se rozjede a jak stoupa tak s každým metrem se nabízí hezčí a hezčí pohled. Bohinjské jezero sevřené podkovou příkrých hor se halí do nízké oblačno a jen tu a tam vykoukne jeho neskutečně modrá hladina. S rostoucí výškou se začínají v dálce objevovat další a další vrcholky hor. Po lehkém zhoupnutí kabina bezpečně zakotví v horní stanici a mi vystupujeme. Pořádně fouká. Naprosto rozumím těm, kteří (z jakýchkoli důvodu) se jenom vyvezou lanovkou nahoru, dají si "kafe", chvíli se jen tak poflakují a jedou zpět.   Za slunečného dne bych ani já neměl problém tady nahoře prosedět hodiny... 

Procházíme halou lanovky, zatím co naši spolucestující spěchají na další, tentokráte sedačkovou lanovku, mi se zastavujeme a děláme pár fotek. I tak máme štěstí a ještě ji stíháme. Doporučuji ji využít, ušetří to sice asi jenom 1km, ale je to lepší než jít po sjezdovce. Sesedáme pod vrcholem Orlova glova 1682m.n.m. V zimních měsících jezdí ještě další sedačková lanovka, která dopravuje lyžaře ještě výše. Tady už musíme zapojit nožičky a šplhat sjezdovkou... U horní stanice nacházíme maličký dolík, kde je alespoň trochu závětří, a tak vytahujeme svačinu... Po kratičké pauze pokračujeme asi 200m dlouhým strmím sestupem pod vrchol Šija (1880m.n.m.). Celý vrchol za zahalen v mracích, naši spolucestující z lanovky provedli pokus o výstup vrchol, ale vzdali to. Viditelnost byla pár metrů, a tak i my měníme původní plán a vrchol Šija zůstane nezdolán.  Zatím co "spolucestující" se u rozcestníku, který je pod vrcholem Šija, vydávají vlevo směrem k Rodici, my jdeme vpravo do sedla Vratca. Je to škoda, od vrcholu nás dělilo (od rozcestníku) jen nějakých možná 200m a výškový rozdíl něco kolem 80m. Hory však ukázali, co umí, zatím co viditelnost všemi směry byla výborná a bylo vidět až vzdálený Triglav, stačilo vystoupat 20m směrem na Šiju a ztratili jste se v husté oblačnosti.

Čeká nás na střídačku několik prudkých sestupů a výstupu zajištěných lanami, ale pohodová chůze po vrstevnici. Když kouknete do mapy, zjistíte, že sedlo Vratce odděluje od sebe oba vrcholy Vogel a Šiju. V sedle Vratce profukuje tak silný vítr, že je problém udržet se na nohou. Holčina z dvojice turistů jdoucích před námi musela doslova kleknout, aby ji nesfouklo do srázu. Nás přemohli obavy, nechceme riskovat, stačí ztratit pod nárazem větru rovnováhu a před hlubokým pádem vás nic nezachrání. Nic nestojí za v lepším případě zmrzačení. Tak se raději vracíme. 

Scházíme na planinu Zadnij Vogel. Z planiny vede cesta zpět k hotelu Vogel a na lanovku. My se chceme sejít pěšky a tak pokračujeme po cestě vlevo. Po cestě však spolehlivě ztrácíme značku. Svorně nadáváme na hrozné značení zdejších turistických cest (ne naposled). Tak přichází ke slovu navigace a turistická mapa. Naštěstí ta odporná kamenitá a neskutečně prudká cesta vede k Bohinjskému jezeru. Nechceme se vracet, a tak místo plahočení do kopce volíme plahočení z kopce.

Náhorní planina s hotelem u horní stanice lanovky je v zimních měsících skvělým místem pro lyžovačku. Díky několika sjezdovkám, sedačkovým lanovkám a vlekům si zimní radovánky užijete skutečně naplno. Naopak v letních měsících planina poslouží i méně zdatným pro lehce náročné aktivity. Potkali jsme pejskaře se svými kamarády jen tak se poflakovat po cestách kolem sjezdovek. 

Trasa ve formátu gpx pro stažení

Pod Vogel OBLÍBENÉ
(0 hlasů)

Datum 2015-01-26 Velikost souboru 1.15 MB Stáhnout 552 Stáhnout

Galerie

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich